Elementy dráhy
Jednoznačný popis dráhy nějakého tělesa ve vesmírném prostoru vyžaduje stanovení šesti elementů dráhy, které určují velikost i tvar dráhy a její orientaci vzhledem k ekliptice. Úhlová míra se obyčejně zadává ve stupních. První dva elementy popisují elipsu (a, e), další tři (Ω, i, ω), pak polohu roviny oběžné dráhy a poslední element (M) určuje polohu tělesa na dráze.
Velká poloosa dráhy: a
Velká poloosa eliptické dráhy tělesa, v případě Země zadávána v astronomických jednotkách (zkratka AU, 1 AU = 149 600 000 km) a u Měsíce obyčejně vyjádřena v zemských poloměrech (= 6378 km).
Excentricita dráhy: e
Poměr vzdálenosti ohniska od středu a velké poloosy dráhy. Matematicky zapsáno e = (√a×a - b×b) / a. Nulová excentricita znamená kruhovou dráhu. Dráha planet kolem Slunce je blízká kruhové dráze, proto je jejich excentricita blízká nule.
Délka výstupného uzlu: ☊ nebo i Ω (velké řecké písmeno omega)
Úhlová vzdálenost výstupného uzlu od jarního bodu, u dráhy Země neexistuje výstupný uzel, neboť sama dráha Země určuje rovinu ekliptiky.
Sklon dráhy k ekliptice: i
U dráhy Země nemá žádnou hodnotu, neboť sama dráha Země určuje rovinu ekliptiky.
Argument perihelu: ω (malé řecké písmeno omega)
Vzdálenost perihelu od uzlové přímky měřená v rovině dráhy tělesa. Dříve se používala délka perihelu, ω = ω + Ω.
Střední anomálie: M
Ze střední anomálie vypočtená pravá anomálie udává polohu tělesa na dráze v daném okamžiku. Někdy se jako element dráhy udává okamžik průchodu perihelem (T), v tomto případě je v daném okamžiku střední anomálie rovna nule. Pro jiný okamžik vypočteme střední anomálii ve stupních dle vzorce: M = 360 / P * t, kde P je doba oběhu, tu případně vypočteme za pomoci třetího Keplerova zákona a t je čas od T.
