Menu ≡
kalendar.beda.cz

Juliánský den

Joseph Justus Scaliger
Joseph Justus Scaliger
Opus de Emendatione Temporum, vydání z roku 1629
Opus de Emendatione Temporum

Juliánský den (též méně vhodněji juliánské datum) je časová základna vědeckého, hlavně astronomického datování. Prapůvod zavedl francouzský matematik a astronom Joseph Justus Scaliger (* 1540 – † 1609), velký kritik gregoriánské reformy kalendáře. Jde o datování založené na periodě 7980 let, což je společný násobek délky cyklů indikce, Zlatého čísla a slunečního kruhu (15×19×28). Jako počátek zvolil první leden roku 4713 př. n. l., počítal takto: dle výpočtu Dionysia Exiguua se Kristus narodil v roce 1 př. n. l, viz stránka Různé letopočty (v astronomickém vyjádření je to rok 0). V tomto roce měl sluneční cyklus hodnotu 9, Zlaté číslo hodnotu 1 a indikce měla hodnotu 3. Scaliger pak hledal předcházející rok, který měl hodnotu všech výše zmíněných cyklů rovnou 1. A tím je rok 4713 př. n. l. (v astronomickém vyjádření jde o rok -4712). Tento rok byl tedy dle Scaligera prvním rokem takzvané juliánské periody. Kvůli tomuto výpočtu si lidé dokonce dříve mysleli, že svět vznikl právě v tom roce. První juliánská perioda pak končí rokem 3267 juliánského kalendáře (31. 12. 3267 juliánského kalendáře = 22. 1. 3268 gregoriánského kalendáře) a následující rok začíná druhá perioda. A v roce 7980 juliánského kalendáře (začíná dne 28. února 7980 dle gregoriánského kalendáře) budou hodnoty všech tří cyklů stejné jako v roce Kristova narození. Často se mylně uvádí, že název periody je podle Scaligerova otce Julia. Ale sám Scaliger ve své knize Opus de Emendatione Temporum (1593) v úvodu páté knihy na straně 361 píše: "Iulianam vocauimus, quia ad annum Iulianum accommodata" (Nazýváme Juliánská, protože k roku Juliánskému je vhodná), to znamená že název zvolil dle juliánského kalendáře a tedy dle Gaia Iulia Caesara. Sám Scaliger tedy určil délku, začátek a jméno této periody.

Vůbec poprvé periodu 7980 let jako násobek všech tří cyklů použil v roce 1086 Robert the Lotharingian (* ? – † 1095), čistě pro chronologické výpočty pod názvem magnum ciclum (Velký cyklus). Myšlenka ale po staletích zapadla.

Outlines of Astronomy, tabulka důležitých kalendářních dat
Outlines of Astronomy
Outlines of Astronomy, návod na výpočet juliánského data
Outlines of Astronomy

Až v roce 1849 sir John Frederick William Herschel (* 1792 – † 1871) ve své knize Outlines of Astronomy (1849) navrhl počítání po jednotlivých dnech. Datování je pak spojité, neobsahuje nepravidelné měsíce a přestupné roky, uvádějí se pouze dny. Počátkem zvolil poledne alexandrijského času dne 1. ledna roku 4713 př. n. l. Alexandrijský čas zvolil na počest Ptolemaia (* 90 – † 168), mimo jiné zakladatele geografie, jehož výpočty se vztahovaly právě k poloze tohoto města. Herschel určil, že v ten okamžik byl juliánský den 0, od té doby se číslují dny v nepřetržitém sledu. Jedna z výhod tohoto datování byla, že se juliánský den mění v poledne a ne o půlnoci, kdy astronomové tehdy pozorovali. Juliánský den je také obzvláště vhodný pro hledání periodicity v dlouhých obdobích. Po mezinárodní konferenci ve Washingtonu roku 1884, kde byl definován nultý poledník, byl začátek periody upraven na poledne světového času.

Zde si dovolím malou odbočku: v téže knize o několik stránek dříve Herschel navrhuje přidat další pravidlo pro přestupné roky v gregoriánském kalendáři. Dle tohoto pravidla měly být roky dělitelné 4000 nepřestupné, pak by byla průměrná délka roku v kalendáři 365.24225 dne a chyba jednoho dne by nastala až za více jak 16 tisíc let. Ale toto pravidlo nebylo nikdy zavedeno.

Canon der Finsternisse (1887), čas je ještě zvlášť
Canon der Finsternisse
Observations of variable stars (1903), juliánské datum i s časem jako zlomek dne
Observations of variable stars

K rozšíření juliánského datování přispěla kniha rakouského astronoma a matematika Theodora von Oppolzer (* 1841 – † 1886) s názvem Canon der Finsternisse (Kánon zatmění) vydaná až rok po jeho smrti. Později se k juliánskému dni přidával čas jako zlomek dne. Vyjádřit čas jako zlomek dne byl původně návrh francouzského matematika a astronoma Pierre Simona de Laplace (* 1749 – † 1827), který jej poprvé použil ve své knize Traité de Mécanique Céleste (1799). Prakticky začalo být toto datování i s časem používáno až na začátku 20. století, jedno z prvních použití je v práci Edwarda Charlese Pickeringa (* 1846 – † 1919) o proměnných hvězdách Observations of variable stars made with the meridian photometer during the years 1892-1898 z roku 1903.

V současnosti se obvykle juliánský den značí zkratkou JD. Pro některé účely se používá takzvaný modifikovaný juliánský den (zkratka MJD), jenž je dán vzorcem:

MJD = JD - 2400000.5

Například o půlnoci 1. ledna 2000 bylo JD 2451544.5 a tedy MJD bylo 51544. Někdy se používá i číslo juliánského dne (JDN), zapisuje se pouze celé číslo a mění se o půlnoci. O půlnoci na 1. ledna 2000 bylo JDN 2451545. Vztah mezi JD a JDN je potom:

JD = JDN + (hodiny - 12) / 24 + minuty / 1440 + sekundy / 86400

Další informace:

Kalendáře Helma - nástěnný, stolní i pracovní kalendář Diáře Helma - diář a zápisník
Válka na Ukrajině: 765.den
Nahoru