Ottův slovník naučný, heslo Cisiojanus

Cisiojanus, středověký způsob datování či označování dne v roce pomocí jednotlivých slabik, jmenovitě počátečních slabik jmen větších svátků, skládajících celkem 24 veršů, z nichž dva připadaly na každý měsíc. Poněvadž jména svátků všeobecně známých nestačila, brávány vedle prvních slabik jejich mnohdy slabiky 2 i více, ba i jednotlivé průpovědi. Tím se stalo, že verše zmíněné smyslu nemají, ale složeny byly tak, aby lehko se pamatovaly. Datum pak dne staří dle cisiojanu určujíce, slabiky jeho vyslovovali a při tom na prstech počítali. Protože však některé slabiky cisiojanu se opakovaly, býval při datování listin udáván buď měsíc, buď určena slabika připadající na den, o nějž šlo, slabikou následující nebo dvěma syllabami, na př. v ochtáb božího vstoupení v té syllabě Pe. de-Cris l. 1422. Cisiojany byly původně latinské, později však již v jazycích národních. Cisiojanů českých užíváno bylo již ve XIV. stol., i byly, jak se podobá, starší cisiojanů německých. Způsob, datovati dle cisiojanu, udržel se ještě dlouho v novém věku. Jméno cisiojany mají po prvních 5 slabikách cisiojanu latinského, připadajících na 1—5. den měsíce ledna; vzniklo ze slov »circumcisio« (totiž Domini = 1. leden) a »Janus« (skráceno z Januarius). Cisiojanů českých shledáno péčí Hankovou pět: Oktavu rodstva svátek (dle mínění Hankova ze XIII. stol.), Ochtáb dal prvý křest (ze XIV. stol.), Obřez leden buoh pokrtěn, Obřezán Kristus, mudrci jdou a Ježíše obřezovali (ze XVII. stol.). Na ukázku budiž podán zde nejrozšířenější cisiojanus český na měsíc leden: Och - táb - dal - pr - vý - křest - tu - sě - nám - všem - sta- la - chvá - la - i - čest - An - ton a Šeb - s Ně - tú - vr - tie - Pav - lem - pod - bo - ží - pře - tú. Srv. Hankova pojednání v Abhandl. d. kön. böhm. Gesellsch. der Wissenschaften (Praha, 1843); Čas. Č. Mus. (1853); Sitzungsber. d. k. b. Gesellsch. d. Wissen. (1860); Emler, Rukověť chronologie (1876).